na Blog.cz

Odpověď zní "Nijak!" Podle mého názoru to jde zkrátka stěží. Jde asi o to, že miliardy lidí chodí a chodily po matičce Zemi a osud každého z nich, můj, Váš byl naprosto originální, jejich tělo bylo originální... ale je vážně těžké být po tolika lidech originální i v takových "nicotnostech", jako je oblékání a styl života.

Nezbývá, než hledat vzory, kombinovat, nebo mít prostě "štěstí" a být něčím vyjímečný od přírody a netrpět tím a neumřít na to.

Já se snažím být originální, seč můžu. Snažím se ve svých básničkách nepoužívat příliš ustálené a používané souverší, která člověku nasadí doživotně brouky do hlavy, snažím se být barvitá v příbězích i obrazech. Ale nakonec je to stejně jen kombinace zkušeností se světem, který znám a který donekonečna obdivuju, opisuju, obmalovávám, napodobuju a sama nevím jistě, jestli by mi za to on sám (svět, kdyby mohl, taková personifikace) nedal pětku, protože neumím ani opisovat to, co už bylo tisíckrát opsáno.

A tak se neutápím ve vidině své jedinečnosti, s prominutím se prostě občas utápím raději v depresích a nepopírám, že si v nich občas libuju víc než v čokoládě, protože ze zkušenosti vím, že i když nevidím konec temného tunelu, bude potom stokrát lépe. Trpělivost přináší i konec depkám.

¿¿A víte co? jestli ta příslovečná originalita nakonec netkví právě v těch chybách v opisu!??

Knížka vlastně není moje, dostala ji k narozeninám ségra.. ode mě.

Začetla jsem se do ní hned po ní a překousala nezáživnější půlku. Když pominu, že autorka chvílemi netuší, jak staří jsou její hrdinové, že kniha slibuje spoustu soubojů a napětí, které ale ve výsledku zabírají pár větiček (autorkou je přece žena, plané sliby propagátorů, ts), není to tuctová kniha ani v nejmenším.

O třech symfoniích romantiky píšu proto, že při čtení knihy mi vždy příběh hraje na jinou notu v mé vzdálené mysli, běží mi hlavou jako písnička v nějakých relaxačních brýlích s efekty barev, nových míst, děje. Při čtení inspirovaných knih (jak už to bývá v dnešní době, my nekopírujeme, my se inspirujeme) jsou to i vzpomínky na příběhy podobné, inspirované knihou a ty, kterými se inspirovala kniha, co mi táhnou hlavou.

TAHLE kniha hraje v mé hlavě hned trojitou symfonii- Princezna Nevěsta (vysmátá romantická pohádka, ještě z těch starších a milejších) a literatura a film inspirované dálným východem, japonskou a čínskou kulturou (ta s Jackiem Chenem i ta s Gejšou).

Pozornému čtenáři totiž neujde, že jde o zrcadlový odraz čínskojaponských prvků, map a možná i dějin :-)

Jo.. a o čem vlastně je. Sňatek princezny Tashi a prince Ramila má oběma zemím pomoci k úspěšnému spojenectví a vítězství nad společným nepřítelem. Mladí lidé mají ale oba proti sňatku z rozumu velké výhrady, dokud je samozřejmě (v tomhle kniha "kupodivu" nezklame) nepolapí oba nepřítel. Čekejte popisy exotických prostor, oděvů, srovnávání několika cizích kultur a samozřejmě mírnost romantické dívčí četby. Oddychová jarní literatura.