Nic

21. dubna 2011 v 14:34 | Autor
To byla výzva. Začít od ničeho.

Pět architektů, dvě ženy, dva muži a jedno geniální dítě, kterému bylo zatím jedno, jakého je rodu. Stáli nad prázdným plátnem přesně 4 krát 4 metry a v zamyšlení se drbali na různých částech těla, jak už to lidé rádi dělávají.
Dítě stojící na podstavci pro něj určeném vztáho prst první, na interaktivní plátno nakreslilo malý zelený kroužek pouhým prstem. Kroužek velikosti dlaně v rožku plátna. Proměnil se ve vstup. Dítě se dotklo středu kroužku a informace začaly proudit jako kouzlem.
Teprve teď by nezaujatý divák s úžasem zjistil pravý potenciál onoho plátna. Přímo před soustředěnýma očima ostatních vykvetla celá květinová zahrada na půlce plátna. Její vzhled se mihotal jako vzdálená fatamorgána.
Nyní se daly do práce nalevostojící ženy. V náhlé inspiraci se dotkly plátna a zapojily se do tvarování kolosálně vzrůstající džungle. Zahradou začaly proudit řeky a chodníčky, na vysokých stromech vznikaly a zase zanikaly visuté mosty, motýly měnily barvy i velikost a k dovršení všeho vydala zahrada zvuk tisíce hrdel různých druhů vzdušných i vodních tvorů.
Muži zamítavě zavrtěli hlavou. Doslova vložili ruce do díla a vyhradili si prostor a místo, se kterými už ostatní nemohli hnout. Šlo o strategicky umístěné geometrické tvary, ze kterých rostly budovy všech tvarů a barev. Strohé i zdobené altány, ubytovny a shromaždiště pro bytosti, jimž mělo místo patřit, dráhy pro dopravu.
Geniální dítě po počátečním impulzu už nezasahovalo. Hodiny a hodiny se jen dívalo a němě přikyvovalo.
"Dost.", řeklo, když mu došla trpělivost, panovačně a dětinsky.
Kupodivu, dospělí ho nekárali, ani neprotestovali. Naopak. Oddechli si a odstoupili od plátna, na němž už nezbylo místo volné.
Dítě se nadechlo, zavřelo oči a vzpažilo, prsty široce roztažené, jakoby se výtvoru chystalo požehnat prostřednictvím nějakých vyšších bohů. Trojrozměrný obraz se vznesl do výšky jeho střapaté hlavy. Pak s výdechem pomalu opsalo rukama oblouk dolů. Stejné gesto používají neslyšící k označení slova "kulatý" nebo "planeta".
Plocha nově zrozeného světa se zakřivila, některé řeky se roztáhly v moře, jiné se spojily v datovém švu a na vrchní a spodní straně zakřivené tuby vznikly polární čepičky.
"Tak to je pro začátek.", oddechlo si dítě a šlo spát. Cítilo se vyčerpaně, za celý den stvořili už spoustu světů, dospělí už práci uklidí a uloží..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Majda Majda | E-mail | Web | 21. dubna 2011 v 14:43 | Reagovat

Moc zajímavé,nikdy,opravdu nikdy by mě nenapadlo něco takového vytvořit..

2 utrzky-zivota utrzky-zivota | 21. dubna 2011 v 15:41 | Reagovat

[1]:díky Majdo. Ale tebe napadají zase jiné skvělé věci..

3 ListeRo ListeRo | Web | 26. dubna 2011 v 19:14 | Reagovat

He eej, celkem pěkný. Na téma nic. Hlavně originální a místama moc pěkně psaný. Koukni na moje NIC nebo KREV a napiš co si myslíš.

KREV najdeš buĎ na hlavní stránce s nadpisem Z dějin Mafie-Krev nebo v rubricce povidky se stejnym menem. Je to trochu delší ale snad u toho vydržiš.

NIC je v rubrice ruzne članky s nazvem Nic.

Snad se bude libit :) 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama