Dračí kniha

1. května 2011 v 0:57 | Knedla |  Šupinatá kniha
Nevidím žádné pokračování. Když ti nikdo nechce říct, co bylo dál, napětí nebere konce, máš bujnou fantazii a deset hbitých prstů..

Kniha se bránila jakémukoliv doteku. Sekala po mně svým podivným drápem a docela připomínala tou neochvějnou žravostí učebnici Harryho Pottera o obludách.
Když mi při tom vyvádění začala požírat smradlavou ponožku, co ležela (z důvodů, o kterých se odmítám vybavovat) poblíž, došla mi trpělivost. Dostala na frak (totiž na obálku) tím podivným brkem.
Brk se trochu ztupil, kniha zavřískla a napůl konejšivě a napůl bolestně zakníkala. Jakoby říkala- vždyť se tolik nestalo, Člověče. Pustila ponožku a odskákala po drápu zpět doprostřed stolu, kde si dál pro sebe žalobně mručela a vrčela pod světlem podezřele poklidně hořící svíce.

Brk za sebou samozřejmě zanechal na šupinaté obálce pár čmáranců a bodanců. Jak na ní Dračí Krev zasychala, tak také pomalu mizela. 'Nooo.. Tak je to tedy.'

Bylo krátce po Velikonocích a mně napadlo, že den Sv. Jiří byl těsně před nimi. Svatý jiří bojoval s drakem, může to mít nějakou souvislost?
Každopádně: kniha má před brkem a Dračí Krví respekt, tak proč to nezkusit.

Jeden krok a pár rychlých čmáranců, a už se na voskovém plátně nad šupinatým pazourem skvěl rudý nápis: "Georgius". Tak zní totiž jmého Jiří v latině. A světe div se, ono to fungovalo!
Na knize se objevili další klikiháky..

Γεώργιος

..tak nějak vypadaly. Asi si to, mrška, musela přeložit do svého jazyka.
A pak se otevřela..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama