Pohádka o čekání

27. května 2011 v 17:14
Seděl starý pán v šeru rána pod košatým vrásčitým stromem
a čekal.
Seděla stařenka na autobusové zastávce, rozhlížela se po lidech, po mlhavé obloze
a čekala.
Sedělo dítě trpělivě s míčem vedle sebe na zídce u hřiště
a čekalo.
Všude bylo plno lidí, někam spěchali, něco hledali,
nečekali na nic.


Letěla kolem malá muška, byla stále velmi zvědavá a věčně hladová a letěla by pátrat dál po něčem k snědku. Ale bolela ji už křídla.
Sedla na rameno starému pánovi a zeptala se: "Bzík, na co čekáte? Kolaři a bruslaři jedou kolem, lidé spěchají a běhají, na co čekáte?"
"Jsem unavený.", pravil pán. "Sedím a čekám, až mě únava přejde, možná se dočkám."
"Kdo si počká, ten se dočká.", zabzíkla moucha a rozhodla se čekat s ním. Možná se taky dočká a křídla ji přestanou bolet.

Běžela tudy toulavá kočka. Černobíle flekaté pružné tělo proplétala mezi bezohlednými střevíci, až se připletla pod oteklé nohy čekající stařenky. Neodolala a využila klidného místečka, otírala se chvíli stařence o nahá lýtka a vrnivě si libovala:
"Vrrn, tady u Vás je stařenko takový klid, všichni někam spěchají a Vy tu sedíte. Na co čekáte?"
"Je mi zima a bolí mě už nohy.", vysvětlila babička. "Sedím tu a čekám, třeba mě slunce brzy zahřeje."
"Kdo si počká, ten se dočká.", zavrněla kočka a vyskočila babičce do klína, že se zkusí dočkat s ní.

Utíkal se dnes po ránu kolem hřiště venčit Alek, zlatý retrívr. Všiml si dítěte sedícího na nízké zídce u pískoviště, zavrtěl vesele ocasem a přiběhl k němu. Strčil mu čenich pod dlaň, kterou mělo ná míčí a hravě štěkl:
"Na co tu čekáš? Ty dnes nemáš na pilno za jinými dětmi?"
"Na ně tu právě čekám.", zakníklo zkroušeně dítě. "A oni nikde."
"Nečekej na ně.", zavrtěl Alek chlupatým ocasem. "Pojď si hrát! Hned, teď!" Shodil čumákem míč do pískoviště a přinesl opodál ležící talíř, aby mu ho dítě hodilo.

Dítě bylo rádo, že je pes tady, protože stejně jako babička i dědeček se konečně dočkalo. Doopravdy totiž nečekal nikdo z nich na nejistou budoucnost, na konec věčné únavy, přízeň liknavého počasí, ani na nějaké neznámé děti.
Čekali na dobrého přítele a trochu radosti, a ty jim osud přinesl. Dítě získalo přítele Aleka, který si s ním hrál, babička kočku Lízu, která se k ní stulila a zahřála jí studené nohy, a dědeček?
Co Vám mám povídat- Dědečka zničeho nic přešla únava a začal se potýkat s otravnou mouchou, a když se z toho zadýchal, vzal vycházkovou hůl, pohrozil jí a vydal se koupit tabák a housku pro sebe a dvě pro kačeny na rybníčku. Až půjdou spolu s babičkou a vnoučetem dopoledne do parku a večer, až půjde na pívo, nepozná na něm nikdo, že si na něj ráno zasedla zlá únava.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Azelie Z Arassu Azelie Z Arassu | Web | 27. května 2011 v 17:19 | Reagovat

Tak to je moc pěkné pojetí :) každý na něco čeká... :)

2 Leannka Leannka | Web | 27. května 2011 v 17:46 | Reagovat

to bolo nádherné
ak si to písal/a ty - máš naozaj talent.
Usmievam sa ako idiot.
Krásne ponaučenie
Ďakujem

3 Leannka Leannka | Web | 28. května 2011 v 19:37 | Reagovat

Ja mám niekde tarotky, ale nejako ma nelákajú. Mám pocit, že ich nepotrebujem. Že moja budúcnosť bude taká akú budem chcieť. Druhá možnosť je, že sa bojím vedieť budúcnosť :)
A teraz, čo z toho je pravda...

4 Leannka Leannka | Web | 28. května 2011 v 20:44 | Reagovat

tak nejak.
Uplynula hodina od minulého komentáru a ja si myslím, že je to viac strach

Zvláštne..
A teraz ma napadlo, že by som nechcela čakať. Čakať na niečo o čom som sa dozvedela, že sa mi stane. Toho čakania sa bojím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama