Daleko od moře

21. prosince 2011 v 0:45 | Knedla |  Fantastický svět
Fantastický svět.

21.12. 2011 Laboratoř uprostřed Evropy, 7:00 SEČ

Ne! To není možné!, pomyslela si doktorka Elisabeth Eriniová, když jí zmutovala další sada buněk.
Ve speciálním obleku jí i přes aktivní chlazení bylo horko. Čůrek potu, který si nemohla utřít, ji zlobil a lechtal na krku.
Snažila se vyrobit optimální protilátku, ale ten virus zarputile odolával.
Ta nakažlivá mrška naštěstí patřila k těm, co se šířili jenom krví, ale nikdo nevěděl, odkud se vzala a kde to ksakru má ohnisko! Najednou se objevil mezi slabším obyvatelstvem, což byla výhoda, protože pandemii nebylo tak těžké utajit. Ale povážlivě se začínal objevoval i u lidí s dobrou imunitou.
Samozřejmě, mohli jste pacientovi s šupinami na noze oznámit, že se jedná pouze o lupénku nebo divnou vyrážku a nasadit dehet. Ale těžší už by bylo vysvětlit matce, že její novorozené neviňátko zemřelo proto, že s žábrami se na suchu těžko dýchá, nebo že ho naložili do akvárka a poslali na výzkumy (což se naštěstí zatím stalo pouze pokusným myším).
Bylo snadné říct chlapovi s rohem na hlavě, že má bouli a sraženinu mu budete muset odoperovat, ale bylo obtížnější totéž nakecat téměř holohlavé babičce, která si na hlavě našla jednoho rána dva výrůstky až povážlivě podobné jistému ďáblovu znamení.
A bylo jednoduché odoperovat novorozenci kožené blány mezi prsty, ale obtížně se namlouvalo ženě středního věku, že za totéž může změna hormonů.

A za tohle všechno a ještě podivnější věci může ta neoblomná mrška, jak ji EE často v duchu nazývala.
Vyšla z laboratoře do sterilizační místnosti a nechala si na oblek stříkat hektolitry dravých par. Pro dnešek to vzdává. Už se jim podařilo vytvořit protilátku proti některým typům toho viru, ale na to, jak byl veliký, byl daleko variabilnější a ošidnější, než virus chřipky.
Oblek v pořádku uložila do určené skříně, na určený věšák s jejím jménem, pozdravila Broňu Loučkovou, která se se svým oblekem chystala ji vystřídat v nekonečném testování škály biologických látek, popadla svou malou černou kabelku, opatrně nastartovala svoje stařičké volvo a snažila se po cestě neusnout. Má celý den na odpočinek před dalším nočním bděním.
S povděkem (protože hlodavci přes den tolik nevyvádějí) hodila své kryse Dejně pár lískových oříšků sundala si boty a obklopily ji živé sny nočních pracantů.


21.12. 2011 Portugalské pobřeží, 9:00 SEČ-2h (o čtyři hodiny později)

Jonas se vynořil z útrob Středozemního moře do sluného prosincového rána ozařujícího písčité pobřeží. Vyprskl proudy vody a nechal se na zádech unášet vlnami, zatímco si zvykal na slanou chuť vzduchu a nadbytek kyslíku. Kapky na spáncích a krku mu rychle osychaly ve vlahém větru. Pak se otočil a doplaval na mělčinu, pak se po zadku vysoukal do suchého písku. Buňky na nohách ztrácely svou slizkost a vyloučily několik pramínků mastného potu, aby smyly sůl a pojivo, které je předtím spojovaly do našedlé vertikální ploutve.
Klouby ho zabolely z nezvyklého pohybu po souši, a tak odložil kytlici z mušlí- nejlepší ochranný oděv proti ostrým žraločím zubům- a v klidu si lehl do hřejivého písku, aby se vystavil příjemným slunečním paprskům a chytil trochu bronzu, než se vydá zase po dlouhé době do vesnice.
Každý rok touhle dobou se museli jeden po druhém vyplácat na pevninu, aby neztratili kontakt s okolním světem a přehled o všeobecném vodním ruchu. Byl to nejlepší způsob, jak předejít podezření rybářů, když jsou jejich sítě příliš často překousané, doporučením jiných lovišť a díky kontaktům na pobřežních univerzitách vyloučit možnost, že se stanou nešťastnou náhodou obětí experimentů.

Jakmile si jen trochu zvykl na suchý vítr, který mu vysušil a rozlepil dlouhé černé vlasy. Posadil se a pomalu odolával nevolnosti a pocitu, že se lehce a houpavě nad zemí vznáší. Nacpal se nějákým vodním býlím, které účinkovalo proti téhle suchozemské nauzee, ale problémům se tím přesto zcela nevyhne. Zvykal si na sílu gravitace, uvolnil se a postupně ji zaznamenal v každém svalu. Protáhnul si celoživotním plaváním vypracované svaly horní poloviny těla a soustředil se hlavně na ty krční a páteřní, na něž očekával největší nápor v průběhu několika týdnů, možná měsíců.
Pár hašteřících se racků slétlo z výšky a nepříjemně ostré zvuky mu zježily suché chloupky na zátylku.
"Pořád ve stejně perfektní formě, meu golfinho amigo." ozval se za kamenem příjemnější zvuk. Malá, ale dlouhonohá černovláska ho zjevně už nějakou chvíli tajně pozorovala. Jonas se usmál. To bylo dobře, Crusoe věděla, co se patří. Když tritonec vylezl po roce z vody, byl bezbranný doslova jak ryba na suchu.
"Olá minha irmã, jaký byl rok?" mrkl na ni Jonas a s její pomocí se vyšplhal na černý čedičový balvan. Jeho sestra byla v opačné situaci- jakmile se Jonas adaptuje na změnu prostředí, vrátí se zase na rok do podmořských hlubin vprostřed Atlantiku. Jejich rodina dělala portugalské konzuly už po generace hlavně proto, že jejich černé vlasy a snědější pleť byly pro tuhle práci vlohy přímo vymodlené. Jonas se bokem podíval na sestřiny hořící tváře a pomyslel si, že se na návrat stoprocentně těší. Čekalo ji tam dole pár pěkných nápadníků.
"Vždyť víš. Každý týden jsem o tom zpívala v jazyku golfinho, až jsem málem ochraptěla." zamračila svůj drobný obličejík se špičatým nosíkem. "Čeká tě to samé, bro. Cortéz pořád čmuchá okolo s těmi svými nahrávacími aparátky a už se na tvé delfíní árie přímo třese." Nato se maličko zlomyslně pousmála a Jonas si všiml, že si už stihla odstranit maskovací zuby a zašmátral ve spodku kytlice po těch svých.
Crusoeiny špičáčky se dychtivě zaleskly znovu, když se rozhlídla po vodní hladině. "A co Paolo, bude na mě dole čekat?", poškrábala se za neznatelným drobným ouškem. Jonas měl samozřejmě také "malá" ouška, jenom o dost protáhlejší.
A protáhla se nyní ještě více spolu s jeho "dětsky" hydrodynamickým obličejem. "Myslím, že ano. Ale nevyděs se, až na tebe zatroubí z mušle. On o ten hlas při těch vašich nočních rozhovorech totiž přišel doopravky. Čeká tě to taky, to víš, hrubá síla vody.", ušklíbl se Jonas naoplátku na svou sestru. Oba věděli, co je čeká. Bylo to už devátým rokem, co se střídali, a protože měli stejně jako kteříkoliv jiní, virem po generace neupravení, lidé deset prstů na rukou, čekala je napřesrok pořádná oslava.




Poznámka autorky: Toto nebyl pokus napodobit exotičtěji doktora Mráčka. Jde pouze o rozvedenou interpretaci snu o upírských mořských panách z noci na 13.12., čili na svátek svaté Lucie. A že mě teda kousl, to Vám povídám.
Meu golfinho amigo- můj příteli delfíne. V portugalsku dokonce existuje stejnomenná adaptace s fantastickým námětem.
Olá minha irmã.- Zdravím tě, má sestro.
Jazyk golfinho- viz věta výše: jazyk delfína
Bro- brácho
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ebolin Ebolin | Web | 21. prosince 2011 v 15:41 | Reagovat

Palec nahoru!
Je to opravdu zajímavá povídka s nápadem...No, asi by mě to nenapadlo - přiznávám, že jsi vítěz ;-) :-)
Dávám pět hvězdiček a "To se mi líbí" z facebooku ;-)

Přeji šťastné a veselé Vánoce

2 Ebolin Ebolin | Web | 22. prosince 2011 v 18:37 | Reagovat

Děkuji ;-) Tobě taky veselé vánoce :-)
No, docela mě překvapilo tolik pěkných dárečků...Nezasloužím si je, to vím, ale jsem strašně ráda :-D

3 Ebolin Ebolin | Web | 22. prosince 2011 v 18:41 | Reagovat

Děkuji i za gratulace a pochvaly...Jo, uměla jsem psát už od pěti..No,v pěti jsem jen tak ťukala na klávesnici a postupně jsem se naučila taková slova jako ahoj...V první jsem se něco taky naučila a nakonec jsem to už před vánocemi tak nějak zvládala :-) I když ten pravopis :-? :-D
Ale nechci se s ničím vytahovat, je to celkem normální ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama