Na cestě k pramenům

27. ledna 2012 v 17:31 | Knedla |  Šupinatá kniha
Kráčeli jsme (totiž kozel Merlin kráčel).. Ne, tak to doma rozhodně vypravovat nebudu. On totiž nekráčí. On v tom písku hopká. Zadek mám po pár hodinách nejspíš jako po posazení do pomněnek.

"Promiň," pronáší Merlin omluvně, "Měl jsem být doopravdy kůň, ale hlava mi už tolik neslouží a ti 'čaryfuci' rozbili lahvičku s koňskou mastí při písečné bouři. Musel jsem použít jenom koňský amulet. Ostatní mě tak vidí jako koně. Kromě tebe a jich, amulety na vašich krcích vás chrání před klamem."
"Pocházím z hor, ten horký písek je místy k nesnesení.", dodal.
Suita dvou čarodějů nás důstojně následovala. Nikdo třetí tu nebyl, ta postava, co stála vedle Merlina v piniovém háji byly jenom očarované hadry. Vyprávěli všude cestou, že jeli provést nějaký starodávný piniový obřad, oba čarodějové si nesli po větvičce pinie a po váčku semínek v ruce. Cesta se vinula podél rybářských chatrček a vítr nesl slanou vůni moře a rybiny. Jakmile jsme popojeli dál od moře a rybářských dětí povykujích pod ojedinělými palmami, dali se čarodějové do řeči přímo s Merlinem. Křoupali piniová semínka a aby jim nebyla dlouhá chvíle, přemlouvali Merlina k povídání příběhů.

"Že jsi to ty, starý Butrusi, tak bych si na nějakou mohl vzpomenout." Pronesl Merlin na konec unaveně. "Ale nejdřív mi dejte na krk ten pytlík se solí, jazyk se mi lepí na patro. A ty, rytíři, myslím můžeš taky na chvíli sesednout a jít po svých, nejsi moc těžký, ale já už nejsem nejmladší kozel."

Jít chvíli po svých byla i v tom horku nádherná úleva, Merlin si odfrkl jako skutečný kůň a strčil do mě čenichem, přičemž mě rázem všechna bolest v pozadí přešla. "To nemůžeš říct dřív.", zabrblal nerudně. "Mladí jakživa neumí použít nohy. No tak se napij. Tady se o sebe musí každý postarat sám."

Mezi vypravěči a bardy na cestách odjakživa platilo a platí nepsané pravidlo příběh za příběh a po takové dlouhé pouti s několika z nich jich uslyšíte celé dekamerony. A jelikož mladého čarodějnického učně Aladina přepadla dobrá nálada, vybral si svůj dluh, který by po Merlinově příběhu nutně přijde, dřív, a pustil se do krátké veselé písničky dřív, než mu vyschne v hrdle a všem dojde zase chuť do zábavy.
.
.
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7601 mi pomohla svou prací s nalezením vhodných jmen.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ebolin Ebolin | Web | 27. ledna 2012 v 18:52 | Reagovat

Jé, ta básnička v pěkném obrázku mě pobavila :-)

2 Janinka Janinka | Web | 27. ledna 2012 v 21:13 | Reagovat

Jelimán :-D, dobrý...
Jinak se to moc hezky čte, tenhle smysl pro humor mi sedí :).

3 Amia Amia | Web | 27. ledna 2012 v 23:02 | Reagovat

Heh cože? Někdy se budu muset vrátit k pořádnému průzkumu :D
(a když říkám ,,vrátit", tak se vrátím. I kdyby to bylo deset let, já se prostě vrátím. ¨
Bojte se. Muheh ;-) )

4 Vendy Vendy | Web | 28. ledna 2012 v 2:26 | Reagovat

Tak tohle bylo dobrý!
Kozel Merlin je přímo děsivé pojmenování (jak jsi psala o koni a zdánlivému maskování, měla jsem dojem, že Merlin by měl být spíš jednorožec.
Ale kozel mě pobavil. Navíc kozel, který vypráví povídačky a bajky? Vlastně je ten kozel poněkud ukecaný, ne? Tak trochu jako ten mluvící osel ze Shreka?
Líbíla se mi i drako-labutí báseň včetně obrázku. :-D

5 Jezurka Jezurka | Web | 2. února 2012 v 14:49 | Reagovat

Vidím, že fantazie máš na rozdávání. To se mi líbí. A také se mi MOC líbí ta ilustrovaná básnička. UMÍŠ! :-D

6 (Ta)jemná kakaová (Ta)jemná kakaová | Web | 22. února 2012 v 16:23 | Reagovat

Je to asi povídka na pokračování, co?

Máš zajímavý styl psaní - chutná po vanilce, jemně lechtá na jazyku, aby rozehřál srdce.
Kozel, jakožto mluvka? Originální! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama