Knedla vězela u Gray Matter

20. února 2012 v 18:51 | Knedla |  IMAdventurer




Miluju obrazové adventury. Jsou skloubením dokonale čitelné knihy a skvělého filmu. Jakmile se mi dostane nějaká do rukou a můj počítač je schopný ji snesitelně přešrotovat, nedám pokoj, dokud nevidím titulky.
Tak jednou, dvakrát do roka do toho spadnu, jako drogově závislá :-D
Později se ráda vracím ke své drobné sbírce a vybírám, co jsem už dlouho neviděla a vybírám svět, po kterém mé srdce touží.
Teď jsem si ale dovolila utrácet a lapla na zkoušku tohle, a už se neodlepila.

Jediná věc, která mě štve u her, je nutnost neustále se vracet na stejné lokace a hledat změny a neustálá nutnost dobývat se někam, ale to je hlavní účel. Nikde jinde si tak neprocvičím trpělivost.

A odměnou bývá nejen skvělý příběh, jak je vidno na obrázku (vážně se není zač stydět, kvůli chlapům do těch her dávají ústředním postavkyním pro změnu velké poprsí, estetika je asi důležitá a pro ženu je nejzajímavější věc na světě možnost nahlédnutí do intimních partií muže i podstatně jiného rázu než sexuálního a těch je tu taky habaděj. Ten zájem je, myslím, opětovaný muži stejně. Opačné pohlaví je holt ve světě lidí záhadou na Entou. ;D )

Gray Matter= šedá kůra mozková (šedá hmota), o tu tu jde především, ale jsou i jiné možnosti překladu: gray může znamenat nejen šedou a stín, přeneseně je to "záludný, zalubem, podklad" a hmota stejnou měrou vyjadřuje i v abstraktní verzi hmoty "záležitost". Takže Záludná Záležitost s Šedou Kůrou je hra od často opěvované autorky scénářů Jensenové a moméntálně moje zamilovanost trvá :D a těžko budu do konce týdne opěvovat něco jiného.

Děj najdete v kterémkoliv návodu na hru např. mnou "zvoleného" pána, co je za hrami přímo "savage" (dravý) viz výše. Do anglického Oxfordu pod vlivem špatného počasí a drobné duchařské práce se značkou přijíždí sirotek Samantha Everretová, alias cestovatelka a kouzelnice Lady Byron. Za tíživých podmínek a s rozbitou motorkou zakotví ve strašidelném domě na okraji Oxfordu na Dreadhill (Děsivý kopec) a vydává se za (podle cedulky u dveří) zde očekávanou asistentku Dr. Stylese, zdejšího podivína, který si rád dělá pokusná morčata z Oxfordského studentstva.
Vše je třeba brát od začátku s nadsázkou, nejvíce se Vás tu pokusí vystrašit hudba, ale jelikož se od začátku setkáváte s kouzelníky a články o reálném průzkumu PSI faktoru (neustále mi místy vrtalo hlavou, kde jsem tam viděla ty psi :-DD ) a nadpřirozena, snad každému dojde, že jde o prostou staroanglickou sherlock-holmesovskou detektivku (hudbu k ní skládal také jakýsi Robert Holmes). Není se čeho bát, snad jen, že Vám až příliš doslova padne do oka některá z postav, že budete místy (slabší povahy) ronit slzy dojetí, že prasknete "nedohledávajícím" napětím a že na Vás interiéry a kresby udělají onen patřičný dojem, jak mám ostatně na těchto hrách nejraději.
Vážně mi nevyčítejte, že nejsem na akčňáky, kde k otevření místnosti stačí prostý kop nohou, prostě jen vyhledávám knihy i v interaktivním formátu :)

Můj další názor (dost už!): Tenhle typ her by měli mít v zásobě v každičké základní škole, pokud si chce svět říkat civilizovaný, je to nejlepší způsob naučit se trpělivost, logiku, morálku, historii, kulturu... nedojmenovala bych se!
Prozatím ale bohužel patří k pohledům na svět, kterému se ve škole neučí. Nepatřím a nikdy jsem nepatřila ke Ghotikmládeži, asi proto, že odmalička vím, že příšerkám a lidem sluší domov stejně jako svoboda a temné duše patří dovnitř těla, ne naobal, pěkně skryté, čisté i ty nečisté, před zlými nástrahami tohoto světa.
"Hej, mum, this is monster?" "Yes honey, but this monster is too big for pocketing." :-D

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Janinka Janinka | Web | 21. února 2012 v 12:47 | Reagovat

Jo jo, moc dobře vím, co je to vězet u hry.
Akorát si to teď jaksi v kuse nemůžu dovolit, rodina by asi umřela hlady a možná i smrady z nevyměněných plínek :-D.

2 Hakky Life Hakky Life | Web | 21. února 2012 v 16:02 | Reagovat

Hakky jen protestuje co může. Hakky za to nemůže! :D

3 (Ta)jemná kakaová (Ta)jemná kakaová | Web | 23. února 2012 v 16:21 | Reagovat

Počítačové hry jsem asi nikdy nehrála, možná někdy Maria, ale jinak jsou pro mne zakázaným ovocem - nejspíš proto, že se u nich nedají otáčet stránky, z nichž vystupují moji nejoblíbenější hrdinové, které si ráda zvu do světa snů.

Ale po Tvé spíše osobní recenzi bych ji do počítače jako semínko zasadila :)

4 Ebolin Ebolin | Web | 23. února 2012 v 18:57 | Reagovat

[3]: Hej, já taky! Asi tak před dvěma roky jsem hrála dokola hru Mario rush arena, dělala jsem, že čím víc bodů mám, tím víc mi z toho otvoru na CDéčka v počítači vyjede bonbónů :-D

Jinak, občas si něco zahraji, ale tak závislá nejsem :-)

5 Edita Edita | Web | 28. července 2012 v 13:02 | Reagovat

Hezký blok, zas někdy kouknu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama