O incestu?

24. května 2012 v 19:25 | Knedla
Chcete si číst o incestu? :-( To toho nemáte dost ve škole, mládeži? Myslela jsem, že ve školách není nikdy dost témat, kterými by jeden vyvedl úču z míry. Sexuální výchova se podle mého názoru probírá dost pozdě, učitelé přenechávají trable rodičům a pak se nestačí divit.

Nu, incest je dost hnusná a ožehavá věc, politováníhodná jako pár mrtvých ptáčků po kruté zimě, s tím rozdílem, že hrozí životem jednoho postiženého dítěte, místo smrtí.

Viděla jsem Modrou lagunu a zpočátku jsem se z toho málem zblula a pak řekla: "bůh suď, já se na to přece dívat nemusím". No ale byli sami na pustém ostrově, dítko naštěstí zdravé (no jak se to vezme, ti dvá taky moc rozumu nepobrali, jinak by nepřežili na pustém ostrově, že jo, jsou místa, kde se myslet = být oběšený na nejbližší palmě velmi vynalézavým způsobem).

Ve středověku a starověku byli samozřejmě častější, ale když se na to blíže podíváme, tak jen pokud to neslo nějakou politickou výhodu, jinak se naštěstí od sebe sourozenci drží dál díky darům přírody (přirozený odpor).

Lidičky, vlastně ani nevím, jaká je pravděpodobnost vzniku postižení, ale říká se že vysoká. Mno, vyhodila jsem pár korun mnoha způsoby, ale nejhorší z nich byl asi ten, kdy jsem se rozhodla jít na kinofestival do Brna. Ty krátkometrážní filmečky, to je hotová katarze. Z jednoho takového mi bylo pár chvil pěkně špatně, byl na tohle téma a odmítám vzpomínat. Vlastně byly ty filmky vesměs všechny stejně odporné, víckrát jsem tam nešla. Bože, díky ti, že nemám bráchu, lidi dokážou lidem pohled na život dost znechutit.

Když to tak nuceně převaluju v hlavě (no co, špatnou hudbu taky vydržím, proč ne nepříjemnou myšlenku, že?), vlastně ani nejde o zdvojení chyb v DNA, co mě tak žere a dělá se mi z toho špatně, ale z myšlenky na:
a) jeden doživotně zkažený vztah s někým, kdo měl být doživotně přítel a ochránce a teď aspiruje ledatak na zhrzenou lásku s pocitem viny
b) přívažek, který by byl na mě neoddělitelně závislý už v tak brzkém věku bůhví dokdy (chlapi to asi ze svého věčně podsukeního pohledu někdy vidí jinak, oni ale taky nemusí všude tahat dítě s sebou na nohavici, věřte, že se prostě v bláznivé snaze o jakoukoliv komunikaci takhle občas chováte) s možností jeho a mých geneticky degradovaných následků taky poměrně dost brzy a zřejmě i nechtěně
c) raději už nevím, nějak mi to přemýšlení nad hašením nepálících problémů vůbec neprospívá..

ach, no jo, taky by mě asi dost znechutil a zarmoutil odpor celé rodiny..
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 24. května 2012 v 20:03 | Reagovat

No ale v té Modré laguně se do sebe navíc zamilovali. A neměli tam žádný zákon, co by jim to zakazoval. A když se milují, proč spolu nemůžou být, pokud tím neomezují druhé a dávají si pozor na to, aby z toho nebylo zmutované dítě?

2 MayQa^^ MayQa^^ | Web | 24. května 2012 v 21:21 | Reagovat

Otázka... Neplatí veta, že keď miluješ nie je čo riešiť? Lebo keď sa do niekoho zamiluješ či už je to žena, chlap, brat alebo sesternica... ty svoje city ťažko ovládneš... a keď je to obojstranné tak čo? Vidíš na ulici zamilovaný pár jak ty môžeš vedieť, že je to brat a sesta čo to majú napísané na čele? Je to pár ako všetky iné ;)

3 xoxo_Lady xoxo_Lady | Web | 25. května 2012 v 10:31 | Reagovat

[2]: Souhlasím! ;) Lépe bych to nevyjádřila, máš naprostou pravdu!;)

4 Janinka Janinka | Web | 25. května 2012 v 10:45 | Reagovat

V Modré laguně to byli, alespoň tuším, bratranec se sestřenicí, což je u nás naprosto legální a dokonce se mohou i vzít :).

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. května 2012 v 21:13 | Reagovat

Tak nevím, měla jsem bratra i bratrance, nijak jsem je jako ,,muže k zamilování" nebrala, to bylo prostě normální. S bráchou jsme se občas žďuchali, svěřovali si později i milostné zážitky- tedy víc on, já nic , v tomto jsem dodnes zdrženlivá, ale jinak, prostě to nějak nepochopím tu možnost.

6 Vendy Vendy | Web | 30. května 2012 v 0:57 | Reagovat

Mám dojem, že v Modré laguně to nebyli sourozenci, ale děti z různých rodin nebo vzdálenější přízeň - jen cestovali spolu. Jako bratr a sestra se k sobě chovali, protože spolu prostě byli rádi. Což přerostlo časem ve větší náklonnost a lásku, no a navíc tam byli sami, odkázaní jeden na druhého...
Ale s působením incestního vztahu na psychiku (a to nemluvím o genetickém zatížení případných potomků) máš pravdu.
Jiná věc je, pokud se incestu dopustí nevědomě, protože třeba pocházejí z adoptovaných rodin nebo z děcáku a netuší, že mají stejné rodiče. Ale stejně to pro takové zamilované musí být hrozný šok, když se takovou věc dozví.
Filmové festivaly? Dřív mě to lákalo, taky jsem kdysi chodila do filmového klubu, kamarádka byla nadšená fanynka klubových filmů, je fakt, že díky ní jsem objevila pár opravdu zajímavých perliček, mimo jiné i Davida Lynche, ale filmíky, o kterých mluvíš, bych asi vidět nemusela. Duševní zblitky autorů, převedených do filmových reálií, opravdu nemusím vidět.
Jo, vzpomínám si, že před nějakým rokem dostal jakousi cenu iránský (tuším, že to byl iránský) film o dětech. No, dětství u nich bylo neveselé, žádná pohádka. Ale viděla jsem ukázku, ve které zrovna práskají štěnětem o zem a usoudila jsem, že tohle opravdu nemusím.
To raději Adélu, co ještě nevečeřela. ???  :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama