Nejvíc, nejvíc..

20. listopadu 2012 v 20:51 | Knedla
Co, co? Člověk potřebuje celičký den tolik věcí- propisku, papír, kartičku, klíče, peněženku, občanku, kabát, svetr, šálu, pěkné počasí nebo deštník, něco jiného, někoho blízkého, kafe, hodně smetany, nějaké zvíře k pohlazení, něco k probuzení, co nemá chuť roztřískat, náplasti a balsám na nervy, méně hlučné děti a sourozence, méně problémů a jednotvárnosti v práci nebo novou práci,...... pravda, někomu prý stačí pár doušků zapomnění denně, taky by mohlo, kdyby mohlo, ale není každý den neděle..
Pokračování až do půlnoci a klidně i podle Maslovowovy pyramidové tabulky potřeb. (viděla jsem ji i hezčeji namalovanou, vlastně jsme si kdysi malovali každou svoji, přece).

Ale dnes mě napadly přesně tři věci, které bezprostředně potřebuji:

1) Přátelské pochopení, toho je prostě jako soli, zvlášť, když sama obtížně poznám, kdy ho po mně někdo vyžaduje. Počkat, vždyť nic jiného po nikom celičký den vlastně nechce a ke klidu nepotřebuje, i když se bez toho obejdeme a v nadbytečném množství nám spíš (jako ta sůl) zvedá tlak.. pak už je to pochlebování. Házejte po mně chvíli chlebem prosím a pochopte můj neustálý spánkový deficit, vyčerpání a milióny nevychytaných much, co okolo lítají.

2) Když už jsme u chyb, nezbytně teď potřebuju být v práci a vztazích bezchybná. Vím, že to není v silách lidských, a nezbývá než zatnout zuby, zabrat.... a pomodlit se. Nějakou chvíli jsem nesnášela Boha (jak už se to těm nebohým všemocným bytostem stává, že jim semtam méně prý jimi obdaření ono méněobdaření zazlívají), teď je konec s diskriminací jenom kvůli všemocnosti, možná i chápu jeho prokletí, která ve všemocnosti tkví- můžeš vyhovět všem, nakonec.

3) Nakonec... no a nakonec mě napadlo, že je mi bez tří třicet a mé oko dosud nepopatřilo na věc, ana by se mojí osuškou zovala. No, doteď nemám svůj ručník, a tak mi hluboce došlo, co pan spisovatel Adams ve své Stopařově příručce po galaxii tou naléhavou potřebou osušky vlastně myslel. Jak jen člověk může být kdy sám sebou a svobodný, když je plnoletý a okolo visí ručníky, které někomu říkají: "jsem měkoučký a jsem tvůj", nebo pláčou, že kdysi, když nebyly tolik opelichané, si jich lidé vážili a střídali si je dle potřeby ale teď jsou tu jen rezervně, ale ani jeden není Můj.

Potřebuju na Vánoce Svůj Ručník!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miloslava Miloslava | Web | 20. listopadu 2012 v 22:24 | Reagovat

Ahojky,tak toto je dobré a já moc děkuji za radu k ibišku,hned jak odkvete dostane větší květník a asi dostane letní i když bude zima sestřih,nebo jej mám udělat až na jaře? co myslíš?Krásný zbytek týdne.Miluš :-)

2 Janinka Janinka | Web | 22. listopadu 2012 v 15:38 | Reagovat

Ježíši, to je tak krásný a skromný přání :-D, přeji ti, ať ho pod stromečkem opravdu najdeš :)!

3 Miloslava Miloslava | Web | 24. listopadu 2012 v 18:35 | Reagovat

Díky za radu a zda chceš klidně ode mne pokračuj,každému se to nehodí,jako třeba Verunce,ale chápu,připrav klidně otázky a kdo bude chtít odpoví,nikdo nikoho nenutí,myslím,že je to hra a zasahování do soukromí,tak to asi není. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama